Delegát? Ten se má…část 2.

images (14)A je tu konec sezóny. Hotely se zavírají, pláže se vylidňují a přesto, že je tu stále krásně, tak mobilní telefony už tolik nedrnčí a letadla přilétají poloprázdná….Poslední letadlo už přilétá úplně prázdné a delegáti ho plní posledními klienty, kterým mávají a okamžikem, kdy se letadlo odlepí od startovací dráhy….Delegátovi ztuhnou nohy, sesouvá se na nejbližší lavičku a padá z něj ohromný balvan všech povinností a starostí. Najednou má pocit, že jeho tělo už dál nemůže, jak to zvládnul až sem? Jak je možné, že až teď na něj doléhá ta obrovská únava? Sebeobrana? Pud sebezáchovy? To první co je, že vypne mobil, možná i ten druhý a najednou se cítí jak volný pták. Druhým krokem je, že si sundá uniformu a možná ji i nechá někde v koutě za trest, že i ona ho celé léto tak trochu svazovala. A za třetí? Za třetí začne „bilancovat“. Bilancovat nad uplynulou sezónou. Byla dlouhá, byla krásná, byla slunečná, byla náročná, byla vyčerpávající, byla plná úsměvných story a zapomenutých starostí.

Na letišti

  • Při odbavování na odlet, se najednou z dlouhé fronty ozval křik: „Zapomněli jsme Felixe! Kde je Felix? Slečno delegátko, Felix zůstal v hotelové restauraci u snídaně.“ Paní si pamatuji, měla 3 malé děti a babičku – počítam děti, všechny…babička taky přítomna. Opatrně se ptám: „Kdo je Felix?“ „Felix je plyšový medvídek Janičky a jestli ho nebude mít, tak nemůžeme odletět!“  Co naplat, 737_okswuvybavujeme speciální taxík pro Felixe. Paní za dovoz medvídka platí 45 euro. Ale Felix je na palubě a letadlo může spokojeně odletět!
  • Při příletu mi doráží pán středního věku s korpulentní paní. Každý má jiné příjmení, ale jsou pod stejným rezervačním číslem. Pár. Říkejme mu třeba pan Oldřich a paní Magda. Jedou do krásného 5* hotelu. Pan Oldřich je k paní Magdě velice zdvořilý a galantní, oslovuje ji „Zlatuško“. Při informační schůzce si kupují výlet do Bodrumu. Oldřich neváhá a svou zlatušku obtěžkává zakoupeným diamantovým náramkem a prstýnkem z bílého zlata a v kožešnictví zakupuje honosný kožich. Říkám si:“Je to krásné, když se mají dva rádi.“ Celý zbytek jejich pobytu o nich nevím. Odjíždí a na letišti se se mnou loučí:“Bylo to krásné, děkujeme a třeba někdy naviděnou.“ Při těchto slovech na mne pan Oldřich pokrytecky mrká.  Přibližně za tři týdny, kdy čekám na své nové klienty u příletu, ze dveří vychází krásná žena ve středním věku, žene před s sebou 3 blonďaté holčičky, jedna hezčí než druhá a za nima pan OLDŘICH obtěžkán zavazadly. Přesto se mu podařilo uvolnit ruku a ukazováčkem mi naznačit, že ho vlastně vůbec neznám. Zároveň významě mrknul. Aha…jaké překvapení, že jedou do stejného 5* hotelu? Jaké překvapení, že jedou i do Bodrumu, a že i zákonitá manželka obdrží velmi drahý náhrdelník, prsten a kožich? I to je život…
  • „Nejraději“ však mám vzpomínky na to, kdy ke mne již z letadla doráží klienti a rovnou mi vyčítají, že v letadle se nesmělo kouřit, děti před nimi hrozně brečely, k jídlu měli hnusná vajíčka a letadlo mělo 45 minut zpoždění! Přesto s úsměvem věřím, že i tito klienti si sem přijeli odpočinout a ne si stěžovat!
  • A historka na konec? Jednou jsme s celní policií našli v baťůžku jednoho z mých klientů schovanou želvu. „Když ona tam byla tak sama…..“ Byla omluvná odpověď na náš nechápavý pohled:-)

V autobuse

  • Při transferu z Řeckého večera (fakultativní výlet, který se konná ve vesničce ZIA, „vysoko“ v „horách“ a je možné během něho požívat kolik vína chcete a tancovat s řeckou skupinou řeckávomit-151447_640 kola), kdy jsme již všichni padali úvanou, vracíme se kolem půlnoci. Pan řidič nás však nešetřil. I on chtěl být doma brzo a tak zatáčky vybíral na poslední chvíli a mám pocit, že pedál brzda se mu v ten okamžik nějak vykouřil z hlavy. Celý autobus byl plný a ze zadních řad, po několika minutách jízdy se najednou ozývá: „zastavte autobus, budu zvracet.“ Otáčím se a vidím, jak se k nám dopředu řítí paní s rukou před pusou. Zvedám se z průvodcovského křesla a říkám řidiči: „Stop the bus“…reakce žádná. Snažím se ho hlasitějším varováním probudit z jeho snu o teplé posteli a opakuji „STOP THE BUS“. Otačím se a vidím, že paní už je u mne, abych ji udělala místo, scházím tři schůdky ke dveřím, buším do dveří a doufám, že aspoň ty mne poslechnou. Vidím, že spomalujeme a během mého posledního „open the dooooo…….(r)!“ citím teplou a kyselou tekutinu na mém krku, jak pomalu ztéká po mých zádech…..Nestihli jsme to. Ale paní se ulevilo. Zbytek jízdy čekám ve stoje a děkuji všem, že mne s mým „poblit….“ vzhledem nevyloučili z přepravy.
  • To že klienti zapomínají různé věci v autobusech, na to jsou delegáti již zvyklí. Místní řidiči jsou většinou slušní lidé a ztracené věci se po zkončení transferu vždycky najdou. Ale jaké je překvapení pro řidiče, když na konci své noční jízdy z letiště, když už vysadil všechny klienty ve všech hotelech a jen pro kontrolu prochází svým autobusem a na zadní sedačce najde spící asi 5-ti leté dítko? Volá delegátovi, jemu se ale žádný klient ještě neozval, že by mu chybělo dítě! Během přemýšlení zda toho chlapečka vzbudit či nikoliv a zeptat se ho na jméno, volá vyděšená maminka, že zapomněla syna na letišti!!!! To se může stát. Přece jenom je noc…nové prostředí….musíme hlídat tolik kufrů. Jsem ráda, že vše dobře dopadá!

Na informační schůzce

  • O Řecku a Řecích toho bylo napsáno už hodně. Moc dobře všichni víme, že jsou nedochvilní, trošku líní, hodně laxní, ale srdeční, ochotní, usměvaví a výborní „lháři“. Jejich stavitelské umění bylo na vrcholu v antických dobách. Jaké však bylo mé překvapení, když za mnou na informační schůzce přišel klient se zprávou sepsanou na 11 stran o chybách, které byly provedeny během stavby a provozu danného hotelu. Dlaždičky nejsou protiskluzové, záchody jsou neodvětratelné, balkony jsou staticky nevyhovujicí, kuchyň není nerezová, kuchařka bez síťky na hlavě(kdyby věděl, že kuchařka dělá dolmadakia při kafíčku na balkoně v plastové míse, bylo by to tam taky), zdi jsou šikmé, omítka opadaná……atd atd atd.  11 stran. „A co s tím, slečno delegátko, budete dělat?“ Bylo to přesně v roce 2005 – rok po vstupu ČR do Evropské unie a spousta podnikatelů se muselo podrobit novým normám Evropské unie. Chápala jsem tedy rozhořčení jednoho ze zasažených a s omluvným výrazem ve tváři jsem mu opáčila: “ Předám Vaše poznatky na INSPEKCI k prošetření.“ Inspekci???  Jak jsem se styděla za tu lež. Ale na druhou stranu, pánovi to evidentně stačilo a byl spokojen, že dosáhl svého!
  • Nikdy nezapomenu na paní Šafářovou. Byla to starší dáma kolem 70 let. Byla na dovolené sama. Ubytována v rodinném bungalovu. V rodinném bungalovu hned vedle rodiny se třemi dětmi. Na první schůzku za mnou přišla s tím, že děti chodí spát AŽ v deset hodin a že jí ruší! Mohlo by to být pochopitelné, ale bohužel noční klid je až od 22:00, nemohla jsem jí pomoct. Na druhou schůzku za mnou přišla, že se děti na pláži koupou nahatí a že je to pro ni nepřijatelné! Třetí schůzka však byla vrchol…jak pro ni, tak pro mne. „Zavolejte na ty rodiče sociálku, po večerech s dětmi hrajou KARTY, to je hazard a s tím se musí něco dělat!“……….
  • V neposlední řadě, den před plánovaným odletem ke mě přichází uplakaná slečna s tím, že se tu 180px-Michelangelos_Davidzamilovala do místního číšníka a jestli si myslím, že jim to vydrží? Proboha do kdy??? Do konce její dovolené? Určitě. Do příštího léta? Tím už si tak jistá nejsem. S tím se ale slečna smířit nechce a vkládá ve mně své poslední naděje: „Nepohlídala byste mi ho? Dám Vám své telefonní číslo a budete mi psát kdyby něco a já bych přijela….“:-))))

 

 

 

Na výletě

  • Na výletě na ostrov Nissyros, kdy přeprava trvá cca hodinku lodí. Při výstupu z lodě, v 10:30 ráno, ukazuje plavčík velké ručičkové hodiny s časem 15:30. Vycházející pán kouká na maketu hodin, pak na svoje hodiny, znova na maketu a následně si začne přeřizovat své hodinky na čas ukazující maketa. Než stačím říci, že čas 15:30 je čas odjezdu lodě, s úsměvem ke mne přistupuje a říká: „To je ale fofr, jeli jsme jen hoďku a tady už je odpoledne!“:-)
  • Jedna společnost na Kosu se jmenovala Kos express a měla základnu na Rhodosu. A protože αρχείο λήψης (9)kosákům nestačily autobusy, vypůjčili si autobusy právě z Rhodu, kde na bocích autobusu bylo vytištěno „RODOS EXPRESS“. Při welcome meetingu, při prodejích výletů: „Dobrý den, já bych rád na Rodos.“ „Bohužel, výlety na Rodos neprovozujeme, ale můžu Vám pomoci zajistit lístek na loď a můžete se tam vydat na vlastní pěst!“ Klient:“Ne, já chci tím autobusem na Rodos, mě je na lodi špatně.“ Bylo marné mu vysvětlovat, že Rodos je jiný ostrov a že bez lodě to nepůjde….
  • Do třetice všeho dobrého. Během provádění olivové manufakturky a vysvětlování průběhu procesu se ptám, zda-li má někdo dotaz. Zvedá ruku malý, asi 11-ti leté chlapec a říká: „a proč v té vaně jsou švábi?“ Celá skupina se podívá tam kam se dívá chlapec a já cítím jak se moje hlava mění v podobu červené řepy a chci být „menší a ještě menší až budu nejmenší na celém světě.“

A bylo by tu nespočetně mnoho dalších a dalších úsměvných historek, ale i těch vážných, které delegáti tráví na policejní stanici(kdy byl opilý klient nalezen policií nahý a promenádující se v centru města) , v nemocnicích (kde můžete skončit i s obyčejnou zácpou), komunikaci s ambasádou (kdy jedna klientka zfackovala druhou klinetku, protože se na ní díval při opalování nahoře bez její manžel), ale o tom zase až příště.

Já nemám v úmyslu někoho urážet, naopak, zasmát se nad tím, co píše sám život. Mí kolegové delegáti mají těchto minihistorek v rukávu tísíce a já budu jen ráda, pokud se o ně s námi podělí. Já jim na oplátku přeji krásnou zimu, krásný odpočinek a jedno je jasné. Pokud uslyšíte z úst delegáta: „To byla poslední sezóna pro mne.“ buďte si jistí, že těch „posledních“ bude ještě pár, protože je to sice práce náročná, ale krásná a málokomu se už v prosinci nestýská!

images (7)

P.S. Všechny historky se staly, pouze jména jsou smyšlená!

 

5 komentářů: „Delegát? Ten se má…část 2.

  • 21.10.2015 (7:40)
    Permalink

    clanok uplne super, musel som si ho dat do zaloziek aby som sa k nemu este vratil niekedy.

    Akurat CR nevstupila do EU v r. 1997 ale 2004 spolu s dalsimi 9 krajinami

    Reagovat
    • 21.10.2015 (7:45)
      Permalink

      Máte plnou pravdu, děkuji za pochvalu. Data už jsem opravila. Přehlédla jsem se v letech. Děkuji za upozornění:-)

      Reagovat
  • 21.10.2015 (9:25)
    Permalink

    Jsem opozice ( klient) 🙂 a cestuji dost casto ( minimalne 3x rocne) a rada menim destinace.Tesi mne poznavat tradice,kuchyn,kulturu,zvyky navstevovanych krajin…. Nescetne krat jsem vyuzila prace Vas delegatu,narazila na ruzne pracovniky a mela stesti na ty kteri mi pobyt zprijemnili… proti dekuji za tento clanek,za to ze nas a nase nekdy „neuveritelne“ dotazy berete s humorem a prehledem.Dobry delegat se s takovymi dotazy dokaze „poprat“ patri to k Jeho praci a verim ze potkavate velke mnozstvi zajimavych a vdecnych turistu take. Ja zmenila svou tradici ( navstevovat vzdy jinou destinaci) na tradici vratit se kazdy rok jednou na Tenerife prave diky pani delegatce Anetce a dvojici animatoru Nino a Giorgina 🙂 Dekuji za turisty ze nam pomahate a preji spoustu krasnych zazitku a hladky prubeh pristich sezon.Vy svou praci urcite milujete,nejsme Vam svymi casto „idiotskymi“ dotazy na obtiz a jako nekterym jejichz clanky jsem zde cetla. ..proto Vam jeste jednou za nas turisty dekuji a omlouvam se za vecne „ztezovatele“ a verte ze Vas potrebujeme a potrebovat stale budeme… Hezky den

    Reagovat
    • 21.10.2015 (9:57)
      Permalink

      Vážená paní Marto, mockrát děkuji z Váš komentář. Ano, článek není psán tak, aby někoho urážel, ale tak abychom se nad ním pobavili, což Vy jste pochopila a jsem za to moc ráda. Každá práce má své a jak píšu v závěru, skoro každý delegát hodně dlouho oddaluje s tou práci přestat. Je to krásné zaměstnání, s většinou spokojených a milých klientů! A ten úsměv na tváři a spokojenost každého jedince, který odjíždí z dovolené, při které vy jste byl přítomen a trochu se na ní podílel, ten stojí opravdu za to!!!

      Děkuji Vám a přeji Vám vše nej! Linda

      Reagovat
  • 21.10.2015 (11:27)
    Permalink

    Velmi som sa pobavila kazdy rok si hovorim,ze posledna sezona a kazdy dalsi sa neviem dockat tej novej….byt delegatom ci sprievodcom nie je len zamestnanie ale aspon pre mna aj zivotny styl
    Vsetkym kolegom prajem vela uspechov a usmevnych prihod

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *