28. říjen 1940 – státní svátek OXI(NE)

parelasi271012Vyvěšené řecké vlajky na oknech domů, uklizené kostely, ulice ozdobené řeckými praporky a velký průvod konající se v poledne složený ze žáků škol, různých národních skupin a samozřejmě vojska.  Žák, student, který má tu čest a nese řeckou vlajku, je nejlepším studentem celé školy. Celý průvod se koná před nastoupeným obecenstvem, které tvoří nejen obyvatelé daného místa, ale hlavně významná delegace složena ze zástupců křesťanské pravoslavné církve, zákonodárců měst a nejvyšších vojenských představitelů. To vše za zvuků orchestů hrajících řecké národní pochody a oslavující hymny. Že vám to připomíná 1. Máj za komunismu v Čechách? Ano…a proč ne. Řekové jsou hrdí na svou historii a na veškeré významné události, kdy se ukázala jejich národnost a pospolitost a tak i tento den mohutně oslavují a radují se z něj.

28. říjen je významný den české státnosti a pro ty, co milují Řecko, bude možná zajímavá zpráva, že i tady je tento den státní svátek a to díky jednomu malému, i když velmi významnému slovu

„OXI“(NE)

Možná jste v posledních měsících slyšeli, že během referenda, které proběhlo v létě kvůli přijímání podmínek na splátky dluhu vůči EU, Řekové znova prožívali své OXI a znova prožívali svou historii. Tak jak to vlastně tenkrát bylo a proč?

Historie Řecka je velice dlouhá, krásná, rozmanitá, ale i velmi složitá. Začnu proto pouze přiblížením. Ve 13. století do Řecka vpadli Turci a okupovali Řeckou zem až do první poloviny 19. století. Chovali se zde ImageHandlervelmi ošklivě, rabovali, vraždili, kradli, snažili se potlačovat řeckou státnost, národnost, jazyk, vzdělání a řecký národ trpěl! Přesto se díky tajným školám v pravoslavných kostelech učila řečtina, dodržovaly se řecké zvyky a řecká krev z hrdých Řeků nikdy nevyprchala. Několikrát se snažili Řekové tureckou nadvládu svrhnout a přebít, ale marně. Malými, ale důležitými bitvami a dobrou strategií, která byla ztěžována nejednotností národních myšlenek, byla část pevninského a ostrovního Řecka získána zpět, ale i nadále se dělaly pokusy o získání  i řeckých území na straně Malé Asie – Smirna(dnešní Izmir), Konstantinopol(dnešní Istanbul)..(pod vedením Elefteria Venizela).

V období mezi světovými válkami bylo Řecko pod diktaturskou nadvládou Ioannise Metaxase. Tento státník sice vládnul Řecku tvrdou a nekompromisní diktaturou, ale na druhou stranu řecká ekonomika a hospodářství zkvétalo. Když začala druhá světová válka, tak se státní představitelé rozhodli zůstát „nestranní“ po vzoru Anglie. To jim však nebylo umožněno a to hlavně díky neustávajícím výpadům ze strany Italů.images (1)

Byly skoro 3 hodiny ráno, 28. října 1940. Italská vláda zaslala telegram italskému velvyslanci v Athénách, který ho osobně předal vládnoucímu Ioannisovi Metaxosovi. Telegram požadoval oficiální vchod italské armády přes albánsko-řeckou hranici a obsazení strategických míst (přístavů, letiští, hraničních bodů atd.) k zajištění potřeb a zázemí k následnému vniku do Afriky. Jinými slovy, telegram, který požadoval obsazení Řecka italskou armádou!

Po přečtení toho telegramu se obrátil Metaxas na italského velvyslance a oficiálním, diplomatickým, francouzským jazykem mu odpověděl: „Alors, c´est la guerre“ tedy „Tak, tohle znamená válku“. Byla to jásná záporná odpověď na italský požadavek – rozkaz.

Italský velvyslanec Gratsi ve svých pamětech popisuje: “ ‚Mám rozkaz pane premiére předat Vám toto oznámení,‘ a dal jsem mu telegram. Sledoval jsem jeho rozpoložení a smutek v jeho očích a v jeho pohybech. Podíval se mi zpříma do očí a velmi silným a rozhodným hlasem mi odpověděl: ‚To znamená boj.‘  Řekl jsem mu, že tomu může zabránit. Metaxas mě velmi rychle zastavil a řekl: ‚OXI'(NE). S úctou jsem se mu hluboce poklonil! Poklonil jsem se před člověkem, který radši vydá svůj národ na boj, než aby ho nechal zotročit“.images

Metaxas tenkrát rozhodoval a mluvil za celý řecký národ a jeho pocity a tužby. Jeho názor, odpověď na italský rozkaz, předal řeckým novinářům pod jedním slovem „OXI“ – ne. Tak se i řecký národ dověděl  (30. října 1940), že vstupuje do války. Do války za vlastní národ, do války za vlastní svobodu, do války za to, že už něchtěli i nadále být podrobeni jinému národu, který by na nich měl parazitovat, tak jak to dělali Turci.

Ještě tentýž den začala řecko-italská válka. Italům nadále přišli na pomoc Němci a až do osvobození Řecka anglickou armádou bylo i Řecko, a to nejen na Peloponéském kontitentu, členem II. světové války.images (2)

Použitý zdroj: Τα Νέα, (13/5/2011)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *