Jak bydlím na Kosu

V pátek jsem měla tu čest publikovat článek v internetovém magazínu idnes.cz, konkrétně v oblasti bydlení, do seriálu „češi v zahraničí“ Byla jsem ráda, že se mohu podělit o názor, který jsem si, coby laik, byla schopná udělat. Ačkoliv nejsem odborník přes stavařinu, ráda jsem se pustila do vykreslení mého pohledu, tak, jak to znám a umím. Jelikož, ale v redakci pravděpodobně některé mé věty editovali a pozměnili těsně předtím, než je publikovali, stala jsem se bez mého vědomí „samozvaným odborníkem na betonovou izolaci“. Věřím, že Vy, lidé, kteří čtete můj blog pochopíte, z jakého důvodu jsem přijala nabídku na publikaci článku a původní článek, který jsem zaslala do redakce, Vám nyní posílám a názor nechávám na Vás. Redakce byla upozorněna a věřím, že i tam bude chyba opravena:

„Do Řecka jsem se poprvé podívala, když mi bylo dvanáct let. Tehdy jsem sem dorazila na dovolenou a už tenkrát mi bylo jasné, že olympští bohové, antické chrámy, ale i křičící cikády, horké slunce a solí provoněný vzduch se stanou součástí mého budoucího domova. Na Kos jsem se před třinácti lety dostala jako delegátka cestovní kanceláře a momentálně jsem zde maminkou dvou dětí na plný úvazek, ale také  ženou nepostradatelnou pro naše dva psy a mám pocit, že i pro svého řeckého manžela 🙂

Bydlíme v rodinném domku se zahradou. Náš dům jsme dostali svatebním darem od manželových rodičů. Tady na Kosu je tradicí, že rodiče novomanželů obstarají svým dětem domov pro založení rodiny. Ať už byt, dům, či nástavbu. Většina pozemků je zde v osobním vlastnictví, ale jsou hojně využívány jako pastviny domácích zvířat. Ne všechny pozemky jsou  tudíž příznivé pro výstavbu domů, neboť nejsou všude vybudovány inženýrské sítě. Domy jsou stavěny výhradně z betonu a bez hlubších základů. Málokdy jsou podsklepeny a odizolovány.  Beton je totiž velmi dobrá „izolace“ sama od sebe zejména v létě, kdy nám zajišťuje chládek, a tak se vysoké letní teploty  dají zvládnout i bez klimatizace. Ale v zimě, kdy je zde vysoká vlhkost vzduchu a nižší teploty, je potřeba domy dobře vytápět. K tomu se využívá většinou topný olej. Poslední dobou se k zajištění tepla hodně využívají krby a kamna. Olivové dřevo v nich krásně praská,  má vysokou výhřevnost a je o něco levnější než topný olej. Bohužel absence izolace a až 90% vlhkost vzduchu se projevuje ve výskytu plísní (hlavně v koupelnách) a  je příčinou praskání nebo nafukování omítek či malby.

Domy jsou zde, na Kosu, stavěny „od oka“. Co tím myslím? Mám pocit, že vodováha ve stavařském vybavení chybí. Zdi jsou většinou šikmé (je to vidět hlavně na podlahách, kde dlaždičky jsou položeny nesouměrně). A třeba u nás na terase máme sice odtokový kanálek, ale vede do kopce.

Náš dům je relativně nový, byl postaven v roce 2000 o rozloze 150 m². Máme  zde  tři ložnice, dvě koupelny, obývák s jídelnou a kuchyní.   Stavba domu stála kolem 90 tisíc eur. V té době se ještě daly velmi jednoduše pořizovat úvěry. To již dnes není možné, kdo chce stavební úvěr, tak málokdy uspěje-a když už, tak za velmi přísných podmínek. Jen pro představu- naše sestřenice bydlí v třípokojovém bytě v bytovce a byt ji stál 70 tisíc eur. Ještě nedávno si nikdo nedělal starosti se stavebním povolením a byty a domy se stavěly i bez něj.  Domy, které vypadaly nedostavěné ,  ačkoliv se v nich  bydlelo, nebyly zkolaudovány, a tudíž se z nich ani nemusely platit daně. Nebo se platily z menší plochy, než byla ta skutečná. Nástupem krize a striktních kontrol se tyto nedostatky  postupně podařilo odbourat.  Vybralo se dostatek pokut, snížila se možnost nekrytých úvěrů a výstavba domů a bytů se výrazně pozastavila.

Většina návštěvníků se na řeckých ostrovech zlobí kvůli vyhazování toaletního papíru do připraveného koše a nikoliv do záchodu.  Důvodem je, že kanalizace je zde vedena užšími trubkami. My máme zřízenou vlastní jímku, kterou musíme nechávat vyvážet tak jednou za rok. Ale protože toaletní papír zde není vyráběn z biologických materiálů, které se lehce rozpustí, snažíme se je vyhazovat do koše, aby se nám jímka rychle nenaplnila a neucpala. Hotelové komplexy a domy ve městě jsou napojeny na městskou biologickou kanalizaci, která zajišťuje čištění odpadů, ale i ta má problémy s úzkými trubkami. Navíc je vedena do kopce, tak je zapotřebí minimalizovat „nebiologický“ odpad. Ze začátku máte u této zvyklosti  divný pocit, ale postupně si člověk zvykne, a když se dostanu do Čech, tak mám problém  tomu zas odvyknout.

Díky velkým rozdílům v teplotách zimních a letních každý půlrok převlékáme sebe i celý dům do letního a zimního . Na zimu vyndáváme koberce, věšíme světlejší záclony a vybalujeme bundy. Na léto se koberce vyčistí a zazimují, závěsy se vyvěsí tmavší, aby se zabránilo přístupu prudkého sluníčka a zimní oblečení, včetně svetrů a mikin schováváme hluboko do skříní, protože minimálně šest měsíců je potřebovat nebudeme.

Všeobecně můžu říct, že Řekové – muži – jsou v řemeslných zručnostech a dovednostech okolo domu daleko ZA našimi českými chlapy a Řekyně – ženy – také strčí do kapsy každá česká holka.

Kos i přes všechny negativní  zprávy je rájem na zemi. Je to místo, do kterého jsem se zamilovala na první pohled, a které se stalo mým druhým domovem.“

Náhledový obrázek – zdroj: „idnes.cz“

3 komentáře: „Jak bydlím na Kosu

  • 20.1.2016 (10:09)
    Permalink

    Gratuluji k reklamě na idnesu – povedlo se. 🙂

    Reagovat
  • 21.1.2016 (9:58)
    Permalink

    Dobry den,
    super clanek, hlavne se me libi popis kvality stavby a klimatizacnich podminek na ostrove. Ja mam domek na Ibize a mam stejne zkusenosti s kvalitou staveb. Moje tazka je , zda mate nejaky napad, jak odstranit ze zdiva vlhkost a zamezit tak odpryskavani omitky a barvy. Jak to resi domorodci? Predpokladam, ze stejne jao Spanele, s tim problemem ziji a o nic se nestaraji.

    Zdravim
    Peter

    Reagovat
  • 3.2.2016 (14:26)
    Permalink

    Zdravím Lindo,
    Úzké potrubí, betonové domky, absence metru a vodováhy jsou běžnou praxí na všech ostrovech, nevím jak na pevnině. Když se tam ale člověku líbí, je schopen oprostit se od zavedeného z místa původu a dovolenou si hezky užít se všemi místními reáliemi. Samozřejmě pokud se tam člověk usadí dlouhodobě, nebo natrvalo, přizpůsobí si bydlení v mezích možností k obrazu svému.
    Tak ať se Vám bydlí!

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *