„Když milenci stůňouuuuuu…..♪♫♪♫“

Zimní měsíce jsou i tady na Kosu obdobím velmi vhodným k nemocem. Mí blízcí mi vždycky říkají: „Jak můžete marodit!? Lidé jezdí k moři, aby jim pomohlo od různých aspiračních problémů a vy u něj marodíte….“ VY? To je otázka. Moje děti – ano – jsou malé a jejich imunitní systém se teprve tvoří a vytvářejí si protilátky. Je tedy logické, že občas mají rýmu, občas kašel…sem tam teplotu a to právě v zimním období, kdy je tu nepřiměřeně vysoká vlhkost, od podlahy je zima a děti ve školce a ve škole kýchají na všechny strany. To „VY“ ale zahrnuje i mne a mého muže. Já nemarodím. Tak, jako nemarodí většina žen a matek. Respektive, nemůžu si to dovolit. Nemocenskou dovolenou mi v mé rodině nikdo neproplatí a paragraf mi doma taky nikdo nevystaví. Takže mé tělo a tělo většiny matek a manželek ví, že prostě onemocnět nesmí! Svojí maminku si během svého dětství nemocnou nepamatuji. Vím, že první chřipku v mém životě měla, když jí bylo asi 50 a všechny děti už vylétly z hnízda. Tenkrát jsme si mysleli, že umírá, protože vidět ji v posteli za bílého dne, bylo něco  pro nás nepředstavitelného.

Můj manžel zpravidla onemocní zároveň s dětmi. Nějak se mi nechce věřit, že má tak slabou imunitu a αρχείο λήψης (22)vše od dětí chytí, ale spíš bych se přikláněla k variantě, že jeho psychosomatická schopnost vysílá signál: „pozor nemoc, budou čajíčky, teploměry, medicínky, dobrůtky a žena se bude starat! O to nesmíš přijít!!!“ a během pár prvních hodin, kdy se na dětech projeví první známky nachladnutí, má i on plný nos a bolest hlavy, kloubů, za očima a s větou: “ Asi na mě taky něco leze“ si lehá na gauč, přikrývá se dekou a vysílá své vojsko (tedy mne) pro čaj. Nevím, jak to mají ostatní ženy, ale ve mě v tom okamžiku vře krev. Své děti budu opečovávat jak nejlíp umím. Ale když vidím mého muže jak místo toho, aby byl za ochranitele rodiny a za tvrdýho chlapáka, tak ho skolí pouhá představa nemoci, tak to mne fakt vytáčí.

Nechci házet všechny muže do jednoho pytle a z osobní zkušenosti vím, že existují pánové, kteří bez mrknutí oka překonají velké bolestivé operace. Ale pak nechápu, jak i tito muži jsou velmi náchylní ke αρχείο λήψης (20)smrtelným nemocem, mezi které patří „rýma“. Vždycky, když má můj muž(říkejme mu třeba GEORGE) rýmu, tak já už připravuji závěť, protože to vypadá, že do dalšího dne to nevydrží. Je zvláštní, že vždy, když na mě volá zesláblým hlasem, že se celý klepe a že asi mu stoupá teplota (do toho 3x zakašle), tak jakmile před něj přinesu teploměr, celý se rozzáří. Úspěch je, když teploměr ukáže 37,2. Protože mi tak dokáže, že měl pravdu a že mu vylézá teplota. Mé děti nedostanou žádný lék na teplotu do 38,5, ale můj muž už na 37,2 bere vše co mu přijde pod ruku. Panadol, Paralen, Celaskon, vitaminy, Paralen grip…..Když se ho, pro zachování klidu na mých nervech, snažím přehlížet, tak ostentativně vstane z kanape, přikrytý dekou přes hlavu, opadají z něho papírové kapesníky a s hrníčkem v ruce mi oznamuje, že si jde lehnout do ložnice. ZaplaťpánBůh….Tam to ale dlouho nevydrží a po necelé půl hodině vychází ven, že už mu je líp a že léky zabraly a že mu právě volal kamarád, jestli by s ním nešel na tenis a že se to pokusí rozchodit. A co myslíte? Na tenisu řádí jako rybička, ale domů se vrací jako chcíplej pulec. A že na ten tenis neměl chodit a že je asi opravdu nemocný a jestli bych mu zase neudělala čajíček a nepřinesla mu teploměrek, celou noc popotahuje, vytahuje hleny až z paty a když se na něj podívám, tak na mě hodí smrtelný výraz, že si opravdu není jistej, zda to není jeho poslední minuta……grrrrrrrrrrrrr. Když ho další den donutím zajít k lékaři s tím, že pokud αρχείο λήψης (21)nebude mít razítko, že je nemocný, tak se o něj nemíním starat, tak při sebrání posledních sil, které mu ještě zbyly se k panu doktorovi vydá. Vrací se s vítězným pohledem, že má CHŘIPKU a že mi to ukáže černé na bílém a že musí brát léky a pít čaj a ležet v posteli. V té chvíli se mi na okamžik chce brečet, ale na druhou stranu, během dalších 10 minut pozoruji, že se Georgovi výrazně ulevilo! Návštěva lékaře a oficiální přiznání jeho nemoci mu bylo zadostiučiněním a hned se cití lépe.  Nevím, jestli já mám takové štěstí na nemocné muže, ale ne jen můj vlastní muž se projevuje takto. Znala jsem jednoho, kterému maminka ještě v 25 letech nosila umyvadlo s vodou, aby si mohl odplivávat, když ho bolelo v krku. Jiný zase měl panickou hrůzu z každého pupínku, který mu vyrazil na obličeji. Ale také mám známou, která když se doslechne o nějaké nemoci (jakékoliv – třeba zánětu středního ucha), vyslechne si příznaky a do pěti minut ji má taky.

A když už nebudeme mluvit o nemocech, tak za vše mluví jeden fotbalový zápas. Jeden hráč se o druhéhoαρχείο λήψης (23) pouze otře a ten druhý už leží na zemi a už ho nesou na nosítkách a už se volá sanitka, ale??? Za dvě minuty, kdy mu masér pofouká bolavou nohu, už nastupuje na hřiště za bouřlivého potlesku tisíců jiných mužů, kteří s ním soucítí. A to je ono. Muži potřebují soucit. Potřebují někoho, kdo jim to bolístko pofouká, kdo se o ně bude starat, kdo je bude opečovávat, protože v těchto těžkých chvílích se vrací do svého dětství, kdy jejich maminky jim dávaly obkádky a vařily kašičky a masírovaly nožičky. A tak ženy, držme se a dejme těm našim chlapákům trochu více pozornosti, oni se pak (až budou zdraví) o nás budou starat jako o královny!

Neeee, já nechci někoho napadat a věřím, že i pánové, kteří čtou mé články se spíše pobaví, ale také věřím, že v tom nejsem sama a je spousta žen, které se pobaví a dají mi za pravdu, že i ony to mají doma podobné.

Mimochodem – veškeré „postavy“ v mém článku jsou smyšlené a kdo by se v nich nacházel, tak je tou pouhopouhá náhoda:-)AHR3692df_OS49066

Photo: Jan Lysý

3 komentáře: „„Když milenci stůňouuuuuu…..♪♫♪♫“

  • 19.2.2016 (14:46)
    Permalink

    Ahoj Lindo, tak jsem se opět kvalitně zasmála 😀 Myslím si, že smrtící rýmičku má každý druhý chlap – s tím už asi nic neuděláme.. Ale nejvíc mě baví ti simulující fotbalisti, to člověk nepochopí. Nedávno jsem viděla takový vtipný sestřih největších fotbalových simulací a docela jsem zasmála 🙂 P.S. vede Ronaldo 🙂

    Reagovat
  • 19.2.2016 (15:00)
    Permalink

    Opět jsem se hezky pobavil, i když jste na nás pány trošičku přísná 🙂
    Pouze v případě pánů kopálistů s Vámi plně souhlasím. Jsou to bolestýni a bohužel simulování mají už jako samostatnou kapitolu tréninku. To už dívky v rugby toho snesou více…..

    Hepčí ….. omlouvám se asi na mne taky skočil nějaký bacil 🙂

    Reagovat
    • 22.2.2016 (9:50)
      Permalink

      Ale vůbec ne, na mého muže….a na fotbalisty. Neházím všechny do jednoho pytle:-) A…nejlepší čajíček je ze zázvoru a citrónu….a na tajňačku s rumem:-)

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *