Kos se probouzí

A je to tady! Jaro. Zima za námi a léto před námi. Ani nevím, kdy nastala ta změna. Že by datum? Kdepak. Letošní zima byla velmi mírná a velmi suchá. Jestli teploty klesly na 7 stupňů, tak maximálně 2x. Jinak jsme stále měli kolem 17ti a pršelo velmi zřídka kdy.

mandleRána na Kosu jsou už provoněná sluníčkem a dny jsou probzučené včelkami, které mají co dělat, aby stihly opylovat fialově rozkvetlé mandlovníky a růžové kvítky meruněk. Včelky nejsou jediné, které se probudily ze zimního spánku. Také Řekové se začínají protahovat. Přece jenom je sezóna už za dveřmi a podle posledních zpráv zase až tak špatná, jak to vypadalo, nebude. Musí se vymalovat hotely, natřít dřevěný nábytek v restauracích, vyspravit děravé silnice po zimě (sníh sice nemáme, ale vlhkost, mořská sůl a vítr udělaly na přímořských cestách své), navozit nový písek na pláže, posekat trávníky a zvelebit zahrady, vyšůrovat, umýt, nakoupit…prostě zařídit spoustu důležitých věcí. A to už je konec března. První turisté s cestovními kancelářemi začínají přijíždět na konci dubna. Takže máme měsíc. Jenže – 24. března je státní svátek, pak je sobota a neděle, pak se naveze materiál a těžká technika a hlavně se všichni musí stihnout připravit na Velikonoce. Mají toho prostě hodně. Tak se alespoň psychicky připravují na tu práci, která na ně čeká a vědí, že tak jako každý rok, začnou pracovat víceméně s příjezdem prvních klientů:-)

Procházky (a věřím, že nejen na Kosu), jsou v tomto období lékem na mostduši. Poslední dobou hodně využíváme kolo. Miška už drandí jak o závod, Amálku posadím do sedačky a obrážíme slunečný Kos po cyklostezkách s cílem dorazit na některé z dětských hřišť. V přístavu se kocháme houpajícími se lodičkami, které jsou obléhány bílými a ukřičenými racky. Podjíždíme pod mostem u hradeb johanitských rytířů a já si říkám, jak nám tohle místo zavařilo. Nejfotografovanější místo na ostrově bylo letos v létě proslaveno ještě více, a to kvůli stanujícím uprchlíkům. Dnes? Jen palmy, buganvílie a odpočívající policie a místní obyvatelé, kteří si opět vychutnávají tu krásu v původní podobě. cukrárna arv.Výjezd na pravou stranu přístavu pro nás končí na zmrzlině v cukrárně Special. Dáváme si pauzu a na lavičce, ze které je okouzlující výhled na protější pobřeží Turecka, a stávají se z nás upatlaní čokoládovo-jahodoví špindírové. To nám ale nezabrání vydat se na druhou stranu města a projíždíme ulicí Averof – neboli rybářskou uličkou se spoustou restaurací specializujících se na jídla z ryb a mořských plodů. Díky postnímu období jsou všechny otevřené a voní to tu čerstvými rybami i grilovanými mořskými potvorami. My dorážíme na dětské hřiště, které je okupováno dětmi všech věkových kategorií, a hrají se klasické dětské hry na honěnou, na schovávanou, vybika, skáče se guma, hrají se kuličky a nově (aspoň pro mě) pokémoni a bey blady…že nevíte co to je? Já také ne… Vracíme se ulicí Kanari, která je v létě rušnou turistickou a obchodní zónou. Nic, ticho, klid, vše zavřeno, zazimováno a uklizeno.

Na Kosu je momentálně klid před bouří. Před turistickou bouří. Když se projdete po náměstí, tak můžete během celého dne obdivovat plné kavárny, kde se horlivě diskutuje o tom, jak ta naše sezóna bude Ottoman mosque in Kos islandvypadat. Na Kosu byl během zimy postaven hotspot, který se měl postarat o uprchlíky, kteří doplouvali a měli doplouvat na Kos. Aktuální situace je taková, že během posledních 5ti dnů na Kos nedoplul jediný uprchlík ani migrant a počet lidí čekajících na odvoz do Athén se rovná 13ti lidem. Proč? Turecký Bodrum si pomalu a jistě uvědomil, že pokud budou jím i nadále projíždět uprchlíci a migranti, že i toto krásné turecké město přijde o svou klientelu. A nejen tu evropskou, ale Bodrum je Turky brán jako Cannes pro Evropany, tak aspoň o tyto klienty přijít nechtějí. Proto se postarali o to, že migranty a uprchlíky do svého prostoru nepouští a tím pádem se nedostávají ani dál na Kos. Takže hotspot na Kosu sice je postaven, ale nefunguje, neboť není pro koho. Zatím… Já doufám, že to tak zůstane napořád.

Tak jako se na konci léta snažím své děti přioblékat, abych přivolala zimu, tak teď se zase mé děti snaží přivolat to opravdové léto tím, že si naschvál zapomínají brát bundu, sem tam si obují sandále nebo mne žádají o opalovací krém. Nedávno jsme i my seděli na náměstí v centru města a pochutnávali si na řeckém kafíčku a naše děti pobíhaly kolem v dlouhých kalhotách a ve svetrech – přece jenom bylo „jen“ 21 stupňů. V tom ke mně obě přiběhly a volaly: „Mami, my chceme taky už krátké kalhoty a tričko, jako támhleti.“ Otáčím se směrem, kterým mé děti ukazovaly a vidím první vlaštovky. První turisté v bermudách, krátkém tričku a s baťůžkem. Turisté, kteří dorazili na linkových letech přes Athény, či na soukromých jachtách.prázdniny

Turisté, kteří přijeli na Kos, na ten krásný ostrůvek v egejském moři, a zastihli ho nepřipravený, ale voňavý, klidný a krásně řecký.Small Street in Kos

3 komentáře: „Kos se probouzí

  • 24.3.2016 (10:36)
    Permalink

    Díky, Lindo. Skvělý článek. Přeju vám, i všem na Kosu, abyste měli dobrou sezonu, a aby ti úžasní dobrosrdeční lidé, kteří pomáhají chudákům v nozi, na to teď nedopláceli.

    Reagovat
  • 24.3.2016 (12:33)
    Permalink

    Dobrý den, děkuji za pozitivní informace o Kosu. Loni jsme tam strávili krásnou dovolenou a letos jsme se rozhodli, že si to zopakujeme. Informace z médií o množství uprchlíků na ostrovech se snažíme nevnímat a pevně věříme, že nám u Vás na Kosu bude líbit minimálně stejně jako loni. A po přečtení tohoto článku se těším, Jindra

    Reagovat
    • 28.3.2016 (10:18)
      Permalink

      Milá Jindro, děkuji za podporu a jsem ráda, že dáte na mne a nikoliv na média! Přeji Vám krásné Velikonoce a věřím, že má slova potvrdíte až se vrátíte zpátky z Kosu do Čech.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *